Dalším zajímavým místem, které jsem navštívila, jsou termální lázně na jihu Slovenska. Městečko Velký Meděr je příjemným místem pro všechny, kteří se chtějí třeba na víkend odreagovat a zahřát své bolavé klouby a kosti v horké vodě. Já jsem ve Velkém Meděru byla na čtyři dny s ubytováním v malém rodinném penzionu s apartmány. Občas jsem si vyrazila na procházku, na oběd, ale hlavně jsem vyzkoušela lázeňské koupání. Teplá voda je velice uvolňující, ale člověk v ní někdy nevydrží příliš dlouho. Horká voda někdy může docela zátěž na srdce. Já jsem v Meděru byla v únoru, takže venkovní koupání mělo zvláštní atmosféru a vylézt z vody se dalo jen na chvilku, jinak člověk začal ihned mrznout. Termální bazén se skládá ze dvou částí – vnitřní a vnější, které jsou propojeny okénkem, kterým můžete proplavávat mezi venkem a vnitřkem. Začnete samozřejmě ve vnitřní části, kde si odložíte ručník a šupnete do teplé vody, pak už můžete proplavat do vnější části, kde jsou po celém obvodu bazénu ve vodě k dispozici sedátka (spíš lavičky). Nechybí ani masážní proudy. Doporučuji koupání večer, atmosféra je pak taková jiná, zajímavější. V horké vodě se vám příjemně uvolní svaly a vy si budete připadat lehoučcí a krásně uvolnění. Relaxace je to opravdu k nezaplacení.
Nejnovější příspěvky
Velký Meděr Dalším zajímavým místem, které jsem navštívila, jsou termální lázně na jihu Slovenska. Městečko Velký Meděr je příjemným místem pro všechny, kteří se...
Pamukkale a Hierapolis Musím se s vámi podělit o jednu z nejlepších dovolených, co jsem kdy zažila. Jestli někdy pojedete do Turecka, určitě si udělejte výlet do Pamukkale. V Turecku...
Palfauský kaňon Nedávno jsme hromadně s přítelem, jeho a mou rodinou vyrazili přes jednu malou místní cestovní kancelář na jednodenní výlet do Rakouska. Tahle cestovka má výletů...
Kongres České Budějovice Pár mesiacov sme nepodnikli žiadny výlet a sústredili sa na prácu a dostavbu nášho domu. Naskytla sa mi príležitosť stráviť dva dni v Českých Budějoviciach...
Výstup na Lysú horu 1323 m.n.m. Inverzné počasie nás omrzelo a rozhodli sme sa nájsť spôsob ako prekonať pásmo hmly. Výborným riešením na znovuobjavenie slnka sa nám zdál výstup na Lysú horu....
Kategória : Slovensko
Kategória : Turecko
Musím se s vámi podělit o jednu z nejlepších dovolených, co jsem kdy zažila. Jestli někdy pojedete do Turecka, určitě si udělejte výlet do Pamukkale. V Turecku je toho sice k vidění opravdu přehršel, ale Pamukkale je naprosto nezapomenutelné. Jedná se o vápencová jezírka ve svahu, nad nimiž je odkryté obrovské antické město Hierapolis. Celé to najdete zhruba v západní části Turecka blíže k jihu, kousek od města Denizli, takže od pobřežních oblastí, kam obvykle jezdíme na dovolenou, je to trochu z ruky, ale nebudete litovat. Když jsme byli na dovolené v Turecku, konkrétně u města Bodrum (antický Halikarnas, kde byl jeden ze 7 divů světa – ano i ten jsme viděli), zaplatili jsme si výlet autobusem u českého delegáta. Byl to celodenní výlet, protože jen cesta tam trvala několik hodin, což se bohužel odrazilo na 
době, kterou jsme měli k projité celého areálu. Nejprve je rozchod navrchu kopce, kde se kdysi nacházelo antické město Hierapolis, dřívější lázně, kam se sjížděli uzdravovat lidé z celého tehdy známého světa. Bohužel jim to často nevyšlo a tak je součástí města také jedna z největších akropolí (tedy hřbitovů). Lidé už tehdy jezdili na toto místo právě kvůli vápencových jezírkům zasazených ve stráni pod městem, kde se mohli koupat v teplé minerální vodě, která tu pramení. Voda po kopci staletí stékala a vytvářela na něm vápencové nánosy, které utvořily kaskádová jezírka. Je to zvláštní, protože jsme zvyklí krasové jevy vidět spíše v podzemních jeskyních, než na povrchu. Ale když se bosky procházíte po bělostném vápenci a kolem nohou vám proudí teplá minerálka, je to nesmírně příjemné. Bohužel davy turistů způsobovaly ničení jezírek a tak část kopce, kde jsou původní přírodní jezírka už je zavřená, namísto toho místní vybudovali betonová jezírka v jiné části stráně a nechali je omývat vodou, která na nich také utvořila vápenatý povlak. I minerální vody ale bohužel ubývá, takže správci musejí vodu pouštět střídavě na umělá kaskádová jezírka, která vytvořili a na původní přírodní jezírka, aby nechátrala (bez vody k velké škody žloutnou). Je možná jen otázkou času, než Pamukkale pro veřejnost zcela znepřístupní, takže jsem velice vděčná, že jsem je mohla navštívit a rochnit se v té teploučké vodě (která je samozřejmě u pramene i pitná).
Rozhodně stojí za to mít také více času na projití Hierapolis. Ten jsme my ale bohužel neměli, takže jsme město nestihli projít celé. Je tu ale úžasně zachovalé téměř vše a co není, to postupně rekonstruují (kolem jsou vidět kameny, které označeny čísly – z nich budou postupně rekonstruovat další budovy, které v městě stávaly). Už nyní ale můžete navštívit úchvatně zachovalý amfiteátr nebo lázně či se dokonce (za tučný poplatek) vykoupat v místní minerální vodě a plavat kolem antických sloupů ponořených ve vodě). Odkryté jsou také sítě akvaduktů. Tohle všechno je jen na jednom místě.
Jinak bych v Turecku doporučila zajet určitě také do Efesu – největšího antického naleziště ve Středomoří. Zajímavostí je, že tohle antické město bývalo přístav, ale ztratilo postupně svůj význam a díky naplaveninám, které ho postupně odřezávaly od moře už se dnes nachází asi pět kilometrů od pobřeží. Když budete mít to štěstí a podíváte se do Efesu, budete uneseni velkolepostí tohoto místa. Všechny budovy působí skoro, jako by tam ještě před pár desítkami let někdo bydlel ulice a dláždění jsou tak zachovalé, že si vyloženě budete umět představit, jak na nich prodávají antičtí trhovci.
Kategória : Rakousko
Nedávno jsme hromadně s přítelem, jeho a mou rodinou vyrazili přes jednu malou místní cestovní kancelář na jednodenní výlet do Rakouska. Tahle cestovka má výletů do Rakouska plný rukáv a nebylo to taky poprvé, co jsme si přes ně takhle vyrazili. Tentokrát to bylo do Palfauského kaňonu, kterým protéká Duhová řeka Salza. Už jsme znali postup, takže ráno budíček po druhé hodině ranní a všichni auty hromadný přesun na místo, odkud nás vyzvedává autobus. Jsme první grupa, kterou naberou, a po cestě pak máme ještě dvě zastávky, kde budeme postupně přibírat další jedince. Návrat je pak plánovaný na téže den kolem desáté hodiny večer. Člověk se sice ten den moc nevyspí, což je vtipné, když uvážím, že druhý den jdeme do práce. Cesta začíná příjemně, vypadá to, že bude pařit sluníčko celý den. Průvodce nás všechny vítá v autobuse, kontroluje, jestli jsme všichni a za podřimování všech přítomných jedeme k rakouským hranicím. Po cestě jsou zastávky na benzinkách, ta první je v Mikulově, jako poslední před hranicemi. Že jsme přijeli do Rakouska, poznáme hned, protože se zkvalitní terén a autobus přestane házet, zároveň se udělá i větší ticho, jak pořád nenajíždíme do děr. Na programu tedy je výstup Palfauským kaňonem proti proudu řeky Salzy, s občasnými velkými vodopády až na vrcholek hory, z níž řeka pramení. Druhá část dne je pak vyhrazena pro procházku městečkem s názvem Mariazell, což je poutní místo. Ke kaňonu přijíždíme nějak kolem desáté hodiny. Na začátku se platí vstupné, které je momentálně 5 Eur. Výšlap není nijak organizovaný, nemusí se chodit s průvodcem, i když na úzkých lávkách kolem řeky se s ním určitě potkáte. Na dosažení vrcholku hory a opětovné slezení zpět k autobusu nám dává čas přibližně 4 hodinky. Sraz u autobusu je naplánovaný na dvě hodiny.
Někdo nás ale měl varovat, abychom si vzali pláštěnky, protože po dřevěných můstcích vedených těsně kolem vodopádů, z kterých se sype hustý vodní sloupec, nemůžete projít suší. Túra to sice není nijak výrazně náročná, ale lidem bez kondice, kteří na vytrvalostní pohyb nejsou zvyklí, může dělat problémy (jako našim maminkám). Na vrcholu na vás čeká vcelku působivý výhled, nám vyšlo krásné počasí – vidíte celé údolí odkud jste přišli a na druhé straně štěrbinu ve skále odkud vytéká zmiňovaná řeka. Po slezení z velkého kopce nás čeká cesta do Mariazellu. Ta trvá asi hodinku. V Mariazellu je rozprch asi na dvě hodinky, v kterých jsme si zašli do místní hospůdky na pivo a prohlédli si zdejší chloubu, velký kostel s přepychově zdobeným interiérem. Měli jsme navíc to štěstí, že jsme na výletě byli na 1. Máje, takže mariazellští stavěli na náměstí s velkou slávou za doprovodu dechovky májku. Chvíli jsme jejich snažení sledovali, pak se procházeli po všudypřítomných stáncích (Vietnamce ale nečekejte, všechno je nábožensky orientované zboží), kde daly koupit růžence, svíčky, obrázky svatých další tematické zboží. Na závěr výletu jsme tedy zašli na pivo a zakončili tak moc krásný den. Domů jsme dorazili něco před desátou, naskládali se zase do aut a vyrazili k domovu. Výlet vyjde na osobu lehce přes 700,- Kč (tj. bez vstupného ho kaňonu, na které si musíte vzít Eura s sebou, stejně jako doporučené kapesné – třeba na pivo 
).
Kategória : Česká republika
Pár mesiacov sme nepodnikli žiadny výlet a sústredili sa na prácu a dostavbu nášho domu. Naskytla sa mi príležitosť stráviť dva dni v Českých Budějoviciach na lekárskom kongrese. Cesta bola od 4:30hod ráno zo Šumperka únavná, dorazili sme do nového moderného hotelu Clarion Congress Hotel a zúčastnili sa prvého dňa prednášiek. Hotelové priestory sú luxusné, je vidieť, že hotel je zrenovovaný a otvorený od apríla tohoto roku.
Ubytovali sme sa v neďalekom hotelu Savoy, kde bola cena za noc a izbu oveľa príjemnejšia než v Clarionu. Zaplatili sme 2400kč za noc pre 3 osoby. O 17 hodine nás čakala prehliadka mesta so sprievodcom z turistického informačného centra. S našou skupinkou sme ale strávili len asi 20minut, výklad pána sprievodcu bol nezáživný a mimo mísu, dokázal nám povedať toľko zbytočnosti, že sme si radšej prezreli námestie sami a v Cafe Plaza na Námestí Otakara II sme si každý dali po panáku. Prehliadku mesta sme zavŕšili v štýlovej reštaurácii Mastné krámy. Mali úplne všetky stoly zarezervované, a preto sme stihli len po jednom vynikajúcom pivku.
Večer nás čakal raut a spoločenský večer v Clarionu, pekná akcia, dobré jedlo aj pitie, hrála živá hudba. Druhý deň bola ďalšia séria prednášok a do mesta sme sa už nedostali. Absovovali sme úmornú cestu naspäť. Plánujem návštevu historických Českých Budějovic niekedy aj mimo pracovné povinnosti, ale určite sa vyhnem sprievodcom z turistického centra,
Kategória : Česká republika
Inverzné počasie nás omrzelo a rozhodli sme sa nájsť spôsob ako prekonať pásmo hmly. Výborným riešením na znovuobjavenie slnka sa nám zdál výstup na Lysú horu. Vybrali sme si trasu z Visalaji – údajne cesta najmenej náročná, vhodná pre rodiny s deťmi.
Vyrazili sem podľa navigácie k Hotelu Visalaje – začiatok nášho výstupu. Dorazili sme na miesto, ktoré bolo v Google Maps označené ako Hotel Visalaje, po zelenej turistickej značke ale nikde ani stopy. Kúsok od miesta je pár chatiek, spýtame sa teda miestnej pani na cestu na Lysú horu a vyberieme sa po neoznačenej asfaltke. Po cca 2-3km do kopce máme divný pocit, že niečo je niekde špatne. Cesta je ale príjemná, plynule stúpa do kopca a tak v ceste pokračujeme, kým nenarazíme na žltú značku a rozcestník. Tu musím trošku pozanadávať, pretože značenie v Beskydoch príšerné. Chápem, že sme sa vyhnuli najatraktívnejším trasám ale aspoň rozcestníky by mohli byť viditelné a čitateľné.
Na žltej turistickej značke sme sa zorientovali a zistili sme, že sa k Lysé hore záhadným spôsobom blížime z opačnej strany. Posledné cca 2km k Lysé hore boli dosť náročné, odmenou však bolo krásne slnečné počasie. Pred konečným bodom už je preľudneno, míňame iných turistikov, psíkov, kočíky, dôchodcov… Na Lysé hore bolo príjemne, výhľad ako z lietadla. Dáme si cesnačku, vyfotíme výhľady a po červenej turistickej značke sa vyberieme smerom na Zimný a na Visalaje, stále nám totiž nedochádza, že niekde musí byť zrada, keďže sme k Lysé hore prišli úplne z iné strany.
Zostup bol strmý, zdal sa nám oveľa namáhavejší než výstup po žltej značke smerom od Malchoru. Podľa nás teda pre deti nevhodný, možná tak pre deti so superkondičkou alebo na chrbte super tatínka. Po cca 6km červenú turistickú značku križuje zelená smerom na Zlatník. Skontrolujeme našu kamarátku navigáciu a ejhľa, miesto kde parkujeme je 8,5km za nás. Nechápeme, rozbaľujeme mapu. Až vtedy nám to dôjde, my vôbec neparkujeme vo Visalajich a nikdy sme tam neboli. Na Google Maps bol hotel Visalaje zaznaček mimo a my sme ušli už 16 km a do ďalších 8,5 už nezostáva moc síl 
Zozbierali sme poslednú energiu, nasadili nadľudské tempo a po cca 2km sme došli do Zlatníku. Našli sme autobusovú zastávku a zistili, že za 15minut odchádza autobus smerom, ktorý nám ušetrí ďalších asi 4,2km. Zviezli sme sa teda kúsok autobusom, vyšľapali posledné 2km k autu a tesne pre zotmením sme sa zložili na sedačky auta.
Ponaučenie – nespoliehať sa len na google maps, klasická turistická mapa a „selský“ rozum sú na nezaplatenie. Trasa označená ako „vhodná pre rodiny s deťmi“ môže byť pre priemerne zdatného človeka tak tesne na hranici jeho síl.
