Kúpele Malé Bielice

Category : Slovensko

Neďaleko môjho rodného mesta Partizánske sa nachádzajú kúpele Malé Bielice. Areál je po kompletnej rekonštrukcii a hoci majú kúpele už niekoľko desaťročí, momentálne sú moderné a veľmi štýlovo vybavené.

Areál poskytuje ubytovanie v penzióne, reštauráciu, sauny, vnútorné a vonkajšie bazény. Navštevujeme toto miesto dvakrát do roka, ideálne v strede týždňa dopoludnia, kedy je najmenej ľudí ale nevýhodou je, že sauny fungujú až od 14hod.

Za cenu vstupenky 6,90E až 9,90E máte vstup do vnútorného a vonkajšieho bazénu. Za saunové centrum si musíte priplatiť. Vnútorný areál sa skladá za veľkého relaxačného bazénu s množstvom masážnych trysk. Druhý menší kľudový bazén s teplotou vody až 38°C. V saunovom centre sú 3 sauny – infra, fínska a aroma. Na ochladenie slúži vedro studenej vody alebo chladivý bazénik.

Do vonkajšieho areálu sa dá dostať buď cez vnútorný areál alebo priamo si kúpiť lístok len na von. Vhodné hlavne pre menšie deti za pekného počasia.

Najradšej máme na týchto kúpeľoch dostupnosť – od Partizánskeho asi 4km a veľmi teplú vody v bazénoch. Zatiaľ sme nevyskúšali reštauráciu ani ubytovanie, okolitý areál je krásne zelený. Jedinou nevýhodou pre ubytovaných hostí sa mi zdá, že v obci Malé Bielice nie je žiadne kultúrne vyžitie. Večer tam musí byť pekné nuda.

Pre milovníkov menších kúpeľných areálov a romantiky sú Malé Bielice dobrou voľbou.

Velký Meděr

Category : Slovensko

Dalším zajímavým místem, které jsem navštívila, jsou termální lázně na jihu Slovenska. Městečko Velký Meděr je příjemným místem pro všechny, kteří se chtějí třeba na víkend odreagovat a zahřát své bolavé klouby a kosti v horké vodě. Já jsem ve Velkém Meděru byla na čtyři dny s ubytováním v malém rodinném penzionu s apartmány. Občas jsem si vyrazila na procházku, na oběd, ale hlavně jsem vyzkoušela lázeňské koupání. Teplá voda je velice uvolňující, ale člověk v ní někdy nevydrží příliš dlouho. Horká voda někdy může docela zátěž na srdce. Já jsem v Meděru byla v únoru, takže venkovní koupání mělo zvláštní atmosféru a vylézt z vody se dalo jen na chvilku, jinak člověk začal ihned mrznout. Termální bazén se skládá ze dvou částí – vnitřní a vnější, které jsou propojeny okénkem, kterým můžete proplavávat mezi venkem a vnitřkem. Začnete samozřejmě ve vnitřní části, kde si odložíte ručník a šupnete do teplé vody, pak už můžete proplavat do vnější části, kde jsou po celém obvodu bazénu ve vodě k dispozici sedátka (spíš lavičky). Nechybí ani masážní proudy. Doporučuji koupání večer, atmosféra je pak taková jiná, zajímavější. V horké vodě se vám příjemně uvolní svaly a vy si budete připadat lehoučcí a krásně uvolnění. Relaxace je to opravdu k nezaplacení.

Pamukkale a Hierapolis

Category : Turecko

Musím se s vámi podělit o jednu z nejlepších dovolených, co jsem kdy zažila. Jestli někdy pojedete do Turecka, určitě si udělejte výlet do Pamukkale. V Turecku je toho sice k vidění opravdu přehršel, ale Pamukkale je naprosto nezapomenutelné. Jedná se o vápencová jezírka ve svahu, nad nimiž je odkryté obrovské antické město Hierapolis. Celé to najdete zhruba v západní části Turecka blíže k jihu, kousek od města Denizli, takže od pobřežních oblastí, kam obvykle jezdíme na dovolenou, je to trochu z ruky, ale nebudete litovat. Když jsme byli na dovolené v Turecku, konkrétně u města Bodrum (antický Halikarnas, kde byl jeden ze 7 divů světa – ano i ten jsme viděli), zaplatili jsme si výlet autobusem u českého delegáta. Byl to celodenní výlet, protože jen cesta tam trvala několik hodin, což se bohužel odrazilo na době, kterou jsme měli k projité celého areálu. Nejprve je rozchod navrchu kopce, kde se kdysi nacházelo antické město Hierapolis, dřívější lázně, kam se sjížděli uzdravovat lidé z celého tehdy známého světa. Bohužel jim to často nevyšlo a tak je součástí města také jedna z největších akropolí (tedy hřbitovů). Lidé už tehdy jezdili na toto místo právě kvůli vápencových jezírkům zasazených ve stráni pod městem, kde se mohli koupat v teplé minerální vodě, která tu pramení. Voda po kopci staletí stékala a vytvářela na něm vápencové nánosy, které utvořily kaskádová jezírka. Je to zvláštní, protože jsme zvyklí krasové jevy vidět spíše v podzemních jeskyních, než na povrchu. Ale když se bosky procházíte po bělostném vápenci a kolem nohou vám proudí teplá minerálka, je to nesmírně příjemné. Bohužel davy turistů způsobovaly ničení jezírek a tak část kopce, kde jsou původní přírodní jezírka už je zavřená, namísto toho místní vybudovali betonová jezírka v jiné části stráně a nechali je omývat vodou, která na nich také utvořila vápenatý povlak. I minerální vody ale bohužel ubývá, takže správci musejí vodu pouštět střídavě na umělá kaskádová jezírka, která vytvořili a na původní přírodní jezírka, aby nechátrala (bez vody k velké škody žloutnou). Je možná jen otázkou času, než Pamukkale pro veřejnost zcela znepřístupní, takže jsem velice vděčná, že jsem je mohla navštívit a rochnit se v té teploučké vodě (která je samozřejmě u pramene i pitná).

Rozhodně stojí za to mít také více času na projití Hierapolis. Ten jsme my ale bohužel neměli, takže jsme město nestihli projít celé. Je tu ale úžasně zachovalé téměř vše a co není, to postupně rekonstruují (kolem jsou vidět kameny, které označeny čísly – z nich budou postupně rekonstruovat další budovy, které v městě stávaly). Už nyní ale můžete navštívit úchvatně zachovalý amfiteátr nebo lázně či se dokonce (za tučný poplatek) vykoupat v místní minerální vodě a plavat kolem antických sloupů ponořených ve vodě). Odkryté jsou také sítě akvaduktů. Tohle všechno je jen na jednom místě.

Jinak bych v Turecku doporučila zajet určitě také do Efesu – největšího antického naleziště ve Středomoří. Zajímavostí je, že tohle antické město bývalo přístav, ale ztratilo postupně svůj význam a díky naplaveninám, které ho postupně odřezávaly od moře už se dnes nachází asi pět kilometrů od pobřeží. Když budete mít to štěstí a podíváte se do Efesu, budete uneseni velkolepostí tohoto místa. Všechny budovy působí skoro, jako by tam ještě před pár desítkami let někdo bydlel ulice a dláždění jsou tak zachovalé, že si vyloženě budete umět představit, jak na nich prodávají antičtí trhovci.

Palfauský kaňon

Category : Rakousko

Nedávno jsme hromadně s přítelem, jeho a mou rodinou vyrazili přes jednu malou místní cestovní kancelář na jednodenní výlet do Rakouska. Tahle cestovka má výletů do Rakouska plný rukáv a nebylo to taky poprvé, co jsme si přes ně takhle vyrazili. Tentokrát to bylo do Palfauského kaňonu, kterým protéká Duhová řeka Salza. Už jsme znali postup, takže ráno budíček po druhé hodině ranní a všichni auty hromadný přesun na místo, odkud nás vyzvedává autobus. Jsme první grupa, kterou naberou, a po cestě pak máme ještě dvě zastávky, kde budeme postupně přibírat další jedince. Návrat je pak plánovaný na téže den kolem desáté hodiny večer. Člověk se sice ten den moc nevyspí, což je vtipné, když uvážím, že druhý den jdeme do práce. Cesta začíná příjemně, vypadá to, že bude pařit sluníčko celý den. Průvodce nás všechny vítá v autobuse, kontroluje, jestli jsme všichni a za podřimování všech přítomných jedeme k rakouským hranicím. Po cestě jsou zastávky na benzinkách, ta první je v Mikulově, jako poslední před hranicemi. Že jsme přijeli do Rakouska, poznáme hned, protože se zkvalitní terén a autobus přestane házet, zároveň se udělá i větší ticho, jak pořád nenajíždíme do děr. Na programu tedy je výstup Palfauským kaňonem proti proudu řeky Salzy, s občasnými velkými vodopády až na vrcholek hory, z níž řeka pramení. Druhá část dne je pak vyhrazena pro procházku městečkem s názvem Mariazell, což je poutní místo. Ke kaňonu přijíždíme nějak kolem desáté hodiny. Na začátku se platí vstupné, které je momentálně 5 Eur. Výšlap není nijak organizovaný, nemusí se chodit s průvodcem, i když na úzkých lávkách kolem řeky se s ním určitě potkáte. Na dosažení vrcholku hory a opětovné slezení zpět k autobusu nám dává čas přibližně 4 hodinky. Sraz u autobusu je naplánovaný na dvě hodiny.

Někdo nás ale měl varovat, abychom si vzali pláštěnky, protože po dřevěných můstcích vedených těsně kolem vodopádů, z kterých se sype hustý vodní sloupec, nemůžete projít suší. Túra to sice není nijak výrazně náročná, ale lidem bez kondice, kteří na vytrvalostní pohyb nejsou zvyklí, může dělat problémy (jako našim maminkám). Na vrcholu na vás čeká vcelku působivý výhled, nám vyšlo krásné počasí – vidíte celé údolí odkud jste přišli a na druhé straně štěrbinu ve skále odkud vytéká zmiňovaná řeka. Po slezení z velkého kopce nás čeká cesta do Mariazellu. Ta trvá asi hodinku. V Mariazellu je rozprch asi na dvě hodinky, v kterých jsme si zašli do místní hospůdky na pivo a prohlédli si zdejší chloubu, velký kostel s přepychově zdobeným interiérem. Měli jsme navíc to štěstí, že jsme na výletě byli na 1. Máje, takže mariazellští stavěli na náměstí s velkou slávou za doprovodu dechovky májku. Chvíli jsme jejich snažení sledovali, pak se procházeli po všudypřítomných stáncích (Vietnamce ale nečekejte, všechno je nábožensky orientované zboží), kde daly koupit růžence, svíčky, obrázky svatých další tematické zboží. Na závěr výletu jsme tedy zašli na pivo a zakončili tak moc krásný den. Domů jsme dorazili něco před desátou, naskládali se zase do aut a vyrazili k domovu. Výlet vyjde na osobu lehce přes 700,- Kč (tj. bez vstupného ho kaňonu, na které si musíte vzít Eura s sebou, stejně jako doporučené kapesné – třeba na pivo :-)).